Jak vybrat správce do Svěřenského fondu

10.07.2018

15 min.

Vybrat si kvalifikovaného a důvěryhodného správce svěřenského fondu je klíčem k úspěchu. Zvlášť, když je vaším záměrem zabezpečit majetek, měli byste svého správce zvolit pečlivě. Na co si dát pozor? Jaké vlastnosti by měl správce mít? A kdy je možné, aby fond spravoval jeho zakladatel?

Svěřenské fondy v Česku

Ve světě je svěřenský fond rozšířeným způsobem ochrany a správy majetku. Anglosaské právo zná tento institut, respektive jeho "dědečka", od roku 1286. Později, během 16. století, se institut ukotvil v zákonech pod názvem use of land. Posléze se název ustálil na trust.

V České republice byl svěřenský fond ještě před několika lety neznámý. Málokdo ví, že současné svěřenské fondy mají na co navazovat. Díky občanskému zákonu z roku 1811 mohli naši předci zakládat svěřenské fondy v Rakousku-Uhersku. Bohužel, v roce 1924 byl tento institut zrušen a další fondy už nebylo možné zakládat. Ty stávající jen doběhly a zanikly.

Z logiky věci a běhu dějin jsme se ke znovuzavedení svěřenského fondu dostali až v současné době, a to díky novele občanského zákoníku. Předlohou mu byl občanský zákoník kanadské provincie Québec, která má instrument svěřenských fondů úspěšně zavedený od 1. ledna 1994.

Novinkou je od ledna 2018 povinnost každý svěřenský fond zapsat do evidence svěřenských fondů, což vede k vyšší transparentnosti pro účastníky a k zavedení klasického identifikačního čísla pro svěřenský fond. Vnímáme to jako pozitivní krok.

Česká republika se až nyní učí se svěřenskými fondy pracovat. To platí jak pro státní správu, tak i pro soukromý sektor. V současné chvíli je svěřenský fond nejvyšší a nejbezpečnější forma ochrany vašeho majetku. A my se tak dostáváme na úroveň západních zemí.

Princip fungování svěřenských fondů

Svěřenský fond je forma správy jakéhokoliv majetku (hmotného i nehmotného), která se vytvoří jeho vyčleněním z vlastnictví zakladatele do majetku fondu. Tento účelově osamostatněný majetek se stává majetkem bez právní subjektivity, tzv. "bez vlastníka". Ač je těžké si to představit, svěřenský fond je skutečně pouze soubor majetku bez vlastníka. Avšak má tzv. správce, jehož úkolem je pečovat o svěřený majetek.

Svěřenského správce si vybere zakladatel, nebo v některých případech jej může jmenovat i soud. Správce je povinen o majetek pečovat dle přání a požadavků zakladatele, ale zároveň s péčí řádného hospodáře. Za své konání je také plně zodpovědný.

Nárok na prospěch a plnění z vyčleněného majetku má výhradně beneficient. Ten v souladu s konkrétními podmínkami svěřenského fondu, tzv. "statutu", pobírá užitky, příjmy či jiné plody svěřenského fondu. S jeho podstatou (majetkem) ale nemůže žádným způsobem nakládat. Díky tomu je majetek chráněn a tím může i mezigeneračně naplňovat záměry zakladatele. Beneficient může být určen přímo (například dcera zakladatele) nebo obecně (určitá skupina osob).

Z výše uvedeného je patrné, že jednou z nejdůležitějších věcí je i výběr správce majetku. Neboť správce je jedna z nejdůležitějších osob ve fungování svěřenského fondu jako takového. Zároveň je to nejslabší článek fondu, neboť veškerý majetek fakticky spravuje správce.

Dohled nad správcem svěřenského fondu

Jaké má zakladatel možnosti dohledu nad správcem? Prvně si musíme uvědomit, že zakladatel má nad správcem moc, správce může odvolat. Již jen z této podstaty je jasné, že správce musí vykonávat svou činnost řádně, jinak hrozí, že bude ihned a promptně odvolán. Nemluvě o tom, že správce je za svou činnost odpovědný. Věřím, že tíha odpovědnosti a zodpovědnosti je natolik velká, že je toto již dostatečný tlak na správce, aby konal a činil jen to nejlepší pro fond a beneficienty.

Zakladatel však má ještě další "pojistky" pro případ omezení pravomocí správce. Může například omezit nakládání správce s majetkem od určité hodnoty. Představme si to tak, že zakladatel omezí jakoukoliv finanční aktivitu fondu, jejíž hodnota by překračovala například 100 000 korun.

Správce se řídí statutem a smlouvou. Aby mohl zakladatel dále ovlivňovat majetek fondu nad rámec svých základních práv (jmenovat, dohlížet a odvolávat správce), musí se pasovat například do role spolusprávce nebo člena kontrolního orgánu, jenž je ustanoven statutem fondu.

Nabízí se otázka: co když již není zakladatel? Zakladatel může pověřit tzv. protektora - tedy další "pojistku". Protektor bude mít určitá práva, které mu zakladatel svěří. Například bude moci kontrolovat účetnictví, podepisovat transakce nad určitou výši, ale i třeba odvolávat správce pro případ, že by zakladatel již tohoto nebyl schopen.

Samotnou kapitolou je kontrola správce ze strany beneficientů. Ti mohou totiž správce také kontrolovat a v případě pochybností o jeho práci a fungování fondu mohou správcovo jednání postoupit k projednání u soudu.

Jak vidno, správce může být pod drobnohledem v podstatě všech, kteří ve svěřenském fondu figurují. Role správce tak není úplně jednoduchá. Správce jedná podle statutu nebo smlouvy, která ztělesňuje vůli zakladatele. Správce může naslouchat (a někdy je i povinen naslouchat) požadavkům beneficientů, a pokud mu to statut umožňuje, tak tyto požadavky uspokojovat.

Toto vše klade na správce určité nároky. Nepochybně by mu měly být vlastní hodnoty, jako je čestnost a smysl pro spravedlnost. Měl by být dobrým manažerem, měl by umět naslouchat zakladateli a samozřejmě řádně pečovat o majetek. Finanční, ekonomické a účetní zkušenosti jsou proto nutností.

Zakladatel a správce v jedné osobě

A nyní si položme otázku, jak je to s výběrem správce v případě, kdy se jím stává sám zakladatel svěřenského fondu. Zakladatel totiž může ve fondu figurovat v několika rolích zároveň. Jednou z nich je role správce.

I legislativa říká, že tato kombinace je možná. Pouze musí být splněna další podmínka, a tou je další spolusprávce fondu, který není v kombinaci rolí zakladatele nebo beneficienta. Tedy zakladatel se nemůže o majetek starat sám, ale dohromady "ještě s někým". Což může vést k určitým komplikacím.

Pokud si správce-zakladatel vezme k sobě někoho blízkého, je to logický krok. Vezme si k sobě do "spolusprávy" někoho, komu důvěřuje, kdo je mu blízký a pojí je určité pouto. Je to rozumné - přece nebude dávat majetek někomu, koho nezná. A tak se často stává, že druhým správcem je manželka, dcera nebo rodinný přítel. Nic proti tomu. Správci musí jednat společně a jednomyslně. Tedy musí se skutečně shodnout na společném postupu.

Pokud bychom uvážili, že si zakladatel k sobě do správy vezme někoho blízkého, tak může nastat situace, kdy druhý správce bude "jen tak do počtu", aby splnil zákonné požadavky. Když to přeženeme, bude hrát druhé housle, neboť fakticky bude rozhodovat správce-zakladatel.

Otázkou je, zda druhý správce vůbec věděl "do čeho jde" a co vše správa obnáší. Zde je třeba upozornit na velké riziko toho, že by se správcem stal vlastně někdo, kdo by na výkon dané funkce neměl kvalifikaci. To může být v pořádku do doby, než se "něco přihodí". Co když například správce-zakladatel zemře? Tak by veškerá agenda s vedením fondu spadla na správce "amatéra". Bude takový člověk vůbec schopen správy? V tomto okamžiku je ale již pozdě a správce prostě musí fungovat. Ano, může odstoupit ze své funkce (ale nikoliv v tzv. nevhodnou dobu) a nového správce by jmenoval soud. Ale chceme to tak?

Z podstaty svěřenského fondu je jednou z jeho základních priorit ochrana majetku. A tímto bychom jej asi moc neuchránili. Proto je vhodné vzít si jako druhého správce do fondu někoho "externího".

Ano, je zde riziko výběru špatného správce. Vždy je ovšem možné udělat výběrové řízení na správce. Jakmile je vybrán, můžete mu dát "virtuální" fond na zkoušku či mu zadat studii, jak by o fond a majetek pečoval. Díky omezení nakládání s majetkem je zaručeno bezpečí proti zpronevěře.

Znovu je nutné zdůraznit, že zakladatel a správce by opravdu měli (a fakticky musí) spravovat majetek společně. Je určitě dobré, pokud externí správce nějakou dobu těsně spolupracuje se zakladatelem (klidně i několik měsíců nebo spíše let). Poté se zakladatel může s klidem správy vzdát a vše ponechat na profesionálním správci.

Ještě je tady jedna věc, kvůli které zakladatel vybírá spolusprávce z rodiny nebo blízkého okolí. Kromě důvěry jsou to i náklady na fond. Neboť osoba blízká určitě nebude požadovat příjmy, a pokud ano, budou pravděpodobně řádově nižší než pro profesionálního správce.

Nyní se dostáváme k tomu, že pokud by měl fond plnit skutečně formu pojistky pro rodinu a zabezpečit majetek, tak úměrně tomu se zvyšují náklady nejen na profesionální správu, ale například i na více správců nebo protektora svěřenského fondu.

Každý fond, zakladatel i správce budou mít jiné názory, postoje a zkušenosti k výše uvedené problematice. Nastavení fondu, jeho účel a objem majetku budou rozhodujícím faktorem, jak a s kým majetek spravovat.

Zbyněk Prim, DiS, EFA, EFP