Svěřenský fond – kapitola čtvrtá Správa fondu

27.02.2020

V předchozích dílech jsme se věnovali, jestli SF ano a stručně jsme si popsali jeho faktické založení. Dnes se podíváme na správu fondu jako takovou. Připomeňme si, že svěřenský fond je fakticky soubor majetku, který nemá vlastníka, ale má správce. Správce takového, který o svěřený majetek pečuje. Jedná se tedy fakticky o správu cizího majetku. Definici a zákonnou úpravu správy cizího majetku nalezneme v Díle 6, Nového Občanského Zákoníku. Vše začíná §1400.

To nejdůležitější. Pojďme si nyní říct, kdo může být správcem. §1453 hovoří jasně. Svěřenským správcem může být každý svéprávný člověk. Jinými slovy, komu je více jak 18 let a je svéprávný, může vykonávat správce fondu. Stejně tak může být správcem i právnická osoba, dodejme: Investiční společnost. Věnujme se nyní fyzické osobě, nejčastější a nejvyužívanější způsob správy v naší kotlině.

Správce má na starost celý chod fondu. Nutno také podotknout, že za svou činnost je také plně zodpovědný. Za svou činnost a odpovědnost ale správci náleží přiměřená odměna. Což nám definuje přímo §1402. Správci náleží obvyklá odměna podle povahy jeho služeb.

Správců může mít fond i více. Nemusí být jeden. Jak vybrat správce? Citujme nyní z našeho předchozího článku pro Komoru Svěřenských poradců a správců, jak vybrat správce a jak činit dohled.

Dohled nad správcem svěřenského fondu

Jaké má zakladatel možnosti dohledu nad správcem? Prvně si musíme uvědomit, že zakladatel má nad správcem moc, správce může odvolat. Již jen z této podstaty je jasné, že správce musí vykonávat svou činnost řádně, jinak hrozí, že bude ihned a promptně odvolán. Nemluvě o tom, že správce je za svou činnost odpovědný. Věřím, že tíha odpovědnosti a zodpovědnosti je natolik velká, že je toto již dostatečný tlak na správce, aby konal a činil jen to nejlepší pro fond a beneficienty.

Zakladatel však má ještě další "pojistky" pro případ omezení pravomocí správce. Může například omezit nakládání správce s majetkem od určité hodnoty. Představme si to tak, že zakladatel omezí jakoukoliv finanční aktivitu fondu, jejíž hodnota by překračovala například 100 000,-.

Správce se řídí statutem (psali jsme v minulém newsletteru) a smlouvou. Aby mohl zakladatel dále ovlivňovat majetek fondu nad rámec svých základních práv (jmenovat, dohlížet a odvolávat správce), musí se pasovat například do role spolu-správce nebo člena kontrolního orgánu, jenž je ustanoven statutem fondu.

Nabízí se otázka: co když již není zakladatel? Zakladatel může pověřit tzv. protektora - tedy další "pojistku". Protektor bude mít určitá práva, které mu zakladatel svěří. Například bude moci kontrolovat účetnictví, podepisovat transakce nad určitou výši, ale i třeba odvolávat správce pro případ, že by zakladatel již tohoto nebyl schopen.

Samotnou kapitolou je kontrola správce ze strany beneficientů. Ti mohou totiž správce také kontrolovat a v případě pochybností o jeho práci a fungování fondu mohou správcovo jednání postoupit k projednání u soudu.

Jak vidno, správce může být pod drobnohledem v podstatě všech, kteří ve svěřenském fondu figurují. Role správce tak není úplně jednoduchá. Správce jedná podle statutu nebo smlouvy, která ztělesňuje vůli zakladatele. Správce může naslouchat (a někdy je i povinen naslouchat) požadavkům beneficientů, a pokud mu to statut umožňuje, tak tyto požadavky uspokojovat.

Toto vše klade na správce určité nároky. Nepochybně by mu měly být vlastní hodnoty, jako je čestnost a smysl pro spravedlnost. Měl by být dobrým manažerem, měl by umět naslouchat zakladateli a samozřejmě řádně pečovat o majetek. Finanční, ekonomické a účetní zkušenosti jsou proto nutností.

Zakladatel a správce v jedné osobě

A nyní si položme otázku, jak je to s výběrem správce v případě, kdy se jím stává sám zakladatel svěřenského fondu. Zakladatel totiž může ve fondu figurovat v několika rolích zároveň. Jednou z nich je role správce.

I legislativa říká, že tato kombinace je možná. Pouze musí být splněna další podmínka, a tou je další spolu-správce fondu, který není v kombinaci rolí zakladatele nebo beneficienta. Tedy zakladatel se nemůže o majetek starat sám, ale "ještě s někým". Což může vést k určitým komplikacím.

Pokud si správce-zakladatel vezme k sobě někoho blízkého, je to logický krok. Vezme si k sobě do "spolu-správy" někoho, komu důvěřuje, kdo je mu blízký a pojí je určité pouto. Je to rozumné - přece nebude dávat majetek někomu, koho nezná. A tak se často stává, že druhým správcem je manželka, dcera nebo rodinný přítel. Nic proti tomu. Správci musí jednat společně a jednomyslně. Tedy musí se skutečně shodnout na společném postupu.

Pokud bychom uvážili, že si zakladatel k sobě do správy vezme někoho blízkého, tak může nastat situace, kdy druhý správce bude "jen tak do počtu", aby splnil zákonné požadavky. Když to přeženeme, bude hrát druhé housle, neboť fakticky bude rozhodovat správce-zakladatel.

Otázkou je, zda druhý správce vůbec věděl "do čeho jde" a co vše správa obnáší. Zde je třeba upozornit na velké riziko toho, že by se správcem stal vlastně někdo, kdo by na výkon dané funkce neměl kvalifikaci. To může být v pořádku do doby, než se "něco přihodí". Co když například správce-zakladatel zemře? Tak by veškerá agenda s vedením fondu spadla na správce "amatéra". Bude takový člověk vůbec schopen správy? V tomto okamžiku je ale již pozdě a správce prostě musí fungovat. Ano, může odstoupit ze své funkce (ale nikoliv v tzv. nevhodnou dobu) a nového správce by jmenoval soud. Ale chceme to tak?

Z podstaty svěřenského fondu je jednou z jeho základních priorit ochrana majetku. A tímto bychom jej asi moc neuchránili. Proto je vhodné vzít si jako druhého správce do fondu někoho "externího".

Ano, je zde riziko výběru špatného správce. Vždy je ovšem možné udělat výběrové řízení na správce. Jakmile je vybrán, můžete mu dát "virtuální" fond na zkoušku či mu zadat studii, jak by o fond a majetek pečoval. Díky omezení nakládání s majetkem je zaručeno bezpečí proti zpronevěře.

Znovu je nutné zdůraznit, že zakladatel a správce by opravdu měli (a fakticky musí) spravovat majetek společně. Je určitě dobré, pokud externí správce nějakou dobu spolupracuje se zakladatelem (klidně i několik měsíců nebo spíše let). Poté se zakladatel může s klidem správy vzdát a vše ponechat na profesionálním správci.

Ještě je tady jedna věc, kvůli které zakladatel vybírá spolu-správce z rodiny nebo blízkého okolí. Kromě důvěry jsou to i náklady na fond. Neboť osoba blízká určitě nebude požadovat příjmy, a pokud ano, budou pravděpodobně řádově nižší než pro profesionálního správce.

Nyní se dostáváme k tomu, že pokud by měl fond plnit skutečně formu pojistky pro rodinu a zabezpečit majetek, tak úměrně tomu se zvyšují náklady nejen na profesionální správu, ale například i na více správců nebo protektora svěřenského fondu.

Každý fond, zakladatel i správce budou mít jiné názory, postoje a zkušenosti k výše uvedené problematice. Nastavení fondu, jeho účel a objem majetku budou rozhodujícím faktorem, jak a kým majetek spravovat.

Trusts & Wealth protection

Zdroj:

https://www.kspscr.cz/magazin/clanky/jak-vybrat-spravce-do-sverenskeho-fondu